V nejbližší době se pravděpodobně dostane na pořad jednání vlády a následně i Poslanecké sněmovny novela zákoníku práce, která mj. zásadně změní povahu dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr – tedy dohody o pracovní činnosti (DPČ) a především dohody o provedení práce (DPP).

Proč je to důležité? Protože v těchto pracovněprávních vztazích vykonávají práci zpravidla studenti a mladí lidé, kteří si při studiu nebo během prázdnin chtějí (nebo musejí) přivydělat. Bohužel ale na dohodu pracuje i řada nekvalifikovaných lidí a matek samoživitelek/otců samoživitelů, již se potřebují starat o své děti (školky jsou přeplněné, prarodiče nejsou k dispozici nebo často sami pracují atd.). Jelikož mají tito lidé nižší vyjednávací sílu než zaměstnavatelé, přijímají práci na dohodu, přestože by jim měl zaměstnavatel dát spíš standardní pracovní smlouvu, příp. s kratší pracovní dobou nebo jejím pružným rozvržením.

Z těchto důvodů bývají tyto dohody jako specifický typ zaměstnání na Západě často kritizovány, protože vytvářejí bezdůvodnou nerovnost mezi zaměstnanci vykonávajícími v podstatě stejnou práci. Nemyslete si tedy, že by snad současná pravicová vláda sama od sebe vypracovala návrh zákona, jehož důsledkem by bylo zlepšení podmínek pracujících. Tento zákon vzniká jen, aby zapracoval do českého práva směrnice Evropské unie, která si na rozdíl od celého tuzemského politického diskurzu uvedenou nerovnost uvědomuje a chce ji reálně řešit.

Co konkrétně se zaměstnancům pracujícím na základě dohody změní?

1. Zaměstnavatel bude muset dohodářům rozvrhnout pracovní dobu a alespoň 3 dny před začátkem směny s tímto rozvrhem zaměstnance seznámit. Tuto povinnost doposud neměl, a dohody tak mnohdy byly prací tzv. na zavolanou.

2. Zaměstnanci na dohodu získají právo na dovolenou, stejně jako dnes mají zaměstnanci v pracovním poměru, tedy na smlouvu. Dovolená se bude počítat ze zákonem stanovených (pouze pro účely dovolené) 20 hodin týdně, tj. prakticky polovičního úvazku.

3. Na zaměstnance na dohodu se začne vztahovat úprava doby odpočinku, jaká náleží zaměstnancům na smlouvu. Ta se reálně používala i doposud, ale zákoník práce její použitelnost pro dohodáře nesmyslně vylučoval.

4. Zaměstnanci-dohodáři budou moci vůči zaměstnavateli uplatňovat překážky v práci na straně zaměstnanců, tedy získají volno v obecném zájmu typu darování krve, v rámci přípravy ke studiu, stejně jako nárok na mateřskou dovolenou nebo dočasnou pracovní neschopnost.

5. Zaměstnancům pracujícím na dohodu vznikne právo na náhradní volno, náhradu mzdy a příplatky za práci ve svátek (100 % mzdy), v sobotu a v neděli a za noční práci (alespoň 10 % mzdy) a práci ve ztížených pracovních podmínkách (alespoň 10 % minimální mzdy).

6. Pokud bude během posledních 12 měsíců zaměstnanec zaměstnán u téhož zaměstnavatele na dohodu alespoň 180 dní (cca 6 měsíců) a požádá tohoto zaměstnavatele o uzavření pracovní smlouvy (aby začal pracovat v pracovním poměru), zaměstnavatel mu bude muset do měsíce dát odůvodněnou písemnou odpověď.

7. Jestliže zaměstnavatel ukončí se zaměstnancem-dohodářem dohodu o pracovní činnosti nebo o provedení práce (výpovědí, okamžitým zrušením) a tento zaměstnanec nabyde podezření, že se tak stalo, protože se domáhal svých (některých vypočtených) práv podle zákoníku práce nebo těchto práv využil, bude moci požadovat po zaměstnavateli odůvodnění své výpovědi. Napadne-li přitom zaměstnanec takovou výpověď u soudu, bude na zaměstnavateli, aby prokázal, že dohodu neukončil kvůli domáhání se nebo užití stanovených práv zaměstnance.

Není pochybu, že předmětné změny jsou krokem správným směrem. Jde o širokou paletu nových práv, které učiní práci na dohody předvídatelnější a srovná ji s prací na smlouvu. Bohužel ovšem stále neřeší, jak zabránit zneužívání dohod vůči lidem, kteří by měli pracovat na smlouvu.

Jak správně kritizovala předkládaný návrh ČMKOS, novela neposkytuje záruky, že zaměstnavatelé budou zaměstnancům na dohodu přidělovat práci. Tím je popírán základní prvek pracovněprávního vztahu, že zaměstnanec má právo na to, aby mu byla přidělována práce, aby pak za ni mohl získat mzdu, obzvlášť zneužívají-li se dohody proti těm, kdo reálně nemají na výběr, jestli budou pracovat na smlouvu nebo na dohodu. Samy odbory pak v připomínkách navrhly stanovit určitý minimální počet hodin, jež by musel zaměstnavatel dohodáři přidělit, nicméně odpověď gesčního ministerstva (zdravíme pana Jurečku) byla zamítavá.

Stejně tak jsou problematické i další prvky připravované novely. Přestože zaměstnavatel musí seznámit dohodáře s rozvrhem pracovní doby, má na to pouhé 3 dny, zatímco u zaměstnanců na smlouvu to jsou standardně alespoň 2 týdny. Práva, pro jejichž domáhání se nebo jejich užití zaměstnavatel se zaměstnanci ukončil práci na dohodu, jsou vypočtena uzavřeně (taxativně) a nalezneme tak řadu zaměstnaneckých práv, která zde nejsou uvedena, především právo na rovné zacházení se všemi zaměstnanci a zákaz diskriminace zaměstnanců. Zaměstnancům na dohodu ani nyní nevznikne nárok na náhradu cestovních výdajů. A můžeme pokračovat…

Pokud schválí Parlament uvedený zákon a dojde ke změnám zákoníku práce (což je pravděpodobné, protože jinak by Česko dostalo pokutu za pozdní transpozici směrnice EU), půjde určitě o pozitivní trend. Bohužel ovšem stále nebude překročen stín nerovnosti, jenž nad dohodami systematicky visí.

Čekejme tedy rebelii, ne revoluci. Revoluce v pracovním právu u nás by znamenala radikálně omezit používání dohod anebo institut dohody o práci konané mimo pracovní poměr úplně zrušit.

Vojtěch Mrázek, student práv