Vznik Mezinárodního dne žen je od svého počátku v první polovině 20. století spojen s bojem za rovnoprávné postavení mužů a žen, s bojem za volební právo žen a proti genderové diskriminaci. I přesto, že jsme se za tu dobu jako společnost posunuli v tomto směru kupředu, ženy stále čelí řadě překážek, jež je třeba zdolat, a problémů, které je potřeba vyřešit.

Jedním z nich je domácí a sexuální násilí, jež v naprosté většině případů (více než 90 %) dopadá na ženy. Z průzkumů vyplývá, že sexuální obtěžování v České republice zažila každá druhá žena, a dále i to, že v průběhu pandemie covidu-19 došlo k navýšení vyhledávání služeb a organizací pomáhající obětem domácího násilí až o 30-40 %. Alarmující je také propast mezi počtem nahlášených případů znásilnění a počtem žen znásilněných ročně. Odhaduje se, že ročně je znásilněno kolem 10 000 žen, ale nahlášených znásilnění je pouze kolem 600. Naléhavost řešení domácího a sexuálního násilí na ženách ukázaly některé současné medializované případy, jakými jsou sexuální obtěžování vysokoškolských studentek či soud s Dominikem Ferim.

V České republice chybí totiž dostatečná podpora a pomoc pro oběti a svědky domácího a sexuálního násilí, programy prevence a vzdělávání dostatečného množství pracovníků. Tím vším se zabývá Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, známá jako Istanbulská úmluva. Ta od podpisu 2. května 2016 stále čeká na svou ratifikaci, jež se nestále odkládá. Naposledy byla odložena ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem (ODS) na leden 2023 z důvodu potřeby politické debaty. Toto považujeme pouze za výmluvu, protože debaty na různých úrovních probíhají již sedm let! Letos v únoru poslalo ministerstvo spravedlnosti podklady k ratifikaci Istanbulské úmluvy do připomínkového řízení a hrozí její další odložení. Zároveň s tím vyzýváme předsedkyni a předsedy poslaneckých a senátorských klubů, aby se vyslovili pro podporu Istanbulské úmluvy, zasadili se o její řádné projednání v obou komorách Parlamentu ČR a následně podpořili její ratifikaci.

Ratifikace Istanbulské úmluvy je důležitá hned z několika důvodů. Jednak má velký symbolický význam pro oběti domácího a sexuálního násilí. Dále je sice pravda, že náš právní řád již disponuje mechanismy nezbytnými v boji proti domácímu a sexuálnímu násilí, avšak význam této úmluvy pro Českou republiku spočívá v navýšení a zefektivnění jak prevence proti takovémuto typu násilí, tak pomoci obětem a péči o svědky, kterými často bývají děti oběti a pachatele. V neposlední řadě v únoru 2023 schválil Evropský parlament rezoluci požadující schválení Istanbulské úmluvy státy, které tak doposud neučili.  

Proto letos místo darování karafiátku raději ratifikujte Istanbulskou úmluvu.