Proč nás mladé zajímají důchody?

Před pár dny jsem zažil zajímavou situaci. Společně s Mladými sociálními demokraty a demokratkami jsme poslancům a poslankyním při cestě do práce rozdávali informační letáčky, na kterých bylo popsáno kdy a za jakých podmínek se vyhlašuje stav legislativní nouze. Přišel k nám starý muž ve svítivé reflexní vestě, který pracoval na nedaleké rekonstrukci u Malostranského náměstí a položil nám otázku: „Proč se Vy mladí vlastně zajímáte o důchody?“

A tady u této otázky bych se rád zastavil. Valorizace důchodů, stejně jako jakýkoliv zásah do důchodového systému, je otázkou nás všech. Důchodové pojištění je dlouhodobá a povinná smlouva, kterou nevědomky stvrzuje každý z nás vstupem na pracovní trh. Smlouva, která má za cíl zabránit tomu, aby se lidé po konci produktivního věku propadali do chudoby a měli zkrátka a dobře důstojné stáří. Proto je třeba problematiku důchodů řešit výhledově na další desítky let a ideálně nadstranicky. Pojďme se tedy bavit ve faktech.

Co se týče navrhovaného zvýšení věku odchodu do důchodu, je třeba zmínit zejména odborný pohled. Lékaři považují 65 rok věku člověka za naprosto zlomový, a to jak po fyzické, tak i psychické stránce. Případné překročení této hranice by mělo zásadní a naprosto negativní vliv nejen na výkon daného zaměstnání, ale především na stav každého jednotlivce. Ostatně proto sociální demokracie v minulosti věk odchodu do důchodu na 65 letech zastropovala. Je třeba také zmínit, že podle lékařů má již dnes většina českých důchodců ve věku 68 let řadu závažných zdravotních problémů. Zvýšení věku do odchodu by tak této situaci jistě nijak nepomohlo a obávám se, že by bylo překročením hranice možného.

Druhým velkým tématem je ono samotné financování důchodů. Poměr důchodců oproti pracujícím se zvyšuje, to je reálná situace. Nebude tedy na důchody? Rozhodně bude. Před 30 lety totiž podíl výdajů na důchody tvořil cca 7,7 % HDP. Dnes je toto číslo téměř stejné. V praxi to tedy znamená, že podíl důchodců sice roste, ale díky růstu naší ekonomiky a proměně celého systému odchází na důchodce stále stejný podíl HDP, jako dřív. Současná valorizace, tedy zvyšování důchodů dle rostoucí inflace, tedy není nastavena špatně. Naopak. Současný strmý růst důchodů jasně ukázal na úplně jiný problém. V naší zemi nedostatečně rostou mzdy a je zde nedostatečná podpora směrem k rodinám a potřebným.

Třetím a navazujícím tématem je skutečnost, že naší zemi obecně chybí peníze (byť vzhledem k příjmům z vysoké inflace se o tom dá také polemizovat). Česká republika potřebuje především důkladnou daňovou reformu. Naše země a její ekonomika se za poslední řadu let dynamicky proměnila a je třeba tomu přizpůsobit i daně. Ty by především neměly nikoho zatěžovat, nebo existenčně ohrožovat, ale zároveň musí spolehlivě plnit státní kasu. Dokud totiž nedojde k reformě daní, budeme se nadále extrémně zadlužovat a pravicová vláda bude nadále okrajovat sociální stát.

Závěrem doufám, že v této zemi již nikdo nevěří, že se vyplatí si spořit na důchod na vlastní pěst. Už jen kvůli extrémní inflaci. Je třeba silný a spolehlivý stát, který dá nám všem jistotu důstojného stáří.

Proto nás zajímají důchody.