„Bisexual, a feminist and passionately pro-European.“ To jsou slova, kterými vás uvítá článek plátku The Guardian. Tato slova se vztahují k mladé političce, která se stala 12. března tohoto roku hlavou italské Demokratické strany (PD – Partito Democratico, středo-levicová strana hlásící se k sociálně demokratickým hodnotám).
Přestože je jí teprve 37 let, v politice rozhodně není žádný nováček. Do PD vstoupila už v roce 2013, ale po dvou letech stranu opustila na protest proti neoliberálnímu pravicovému kurzu spolustraníka a posléze premiéra Mattea Renziho, který se zasadil o prosazení „reformy“ snižující práva a vyjednávací pozice zaměstnanců. V roce 2014 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu (v EP byla do roku 2019). Tam byla viceprezidentkou Delegace v Parlamentním výboru pro stabilizaci a přidružení Albánie k EU (SAPC). Kromě toho byla stálou členkou Komise pro udržitelný rozvoj, která se věnuje mimo jiné daňovým únikům, (nejen) genderové rovnosti a boji proti chudobě ve všech podobách. Do všeobecného povědomí se dostala v roce 2020, kdy v čele kandidátky Coraggiosa (Kurážná, nebo Odvážná) sehrála stěžejní roli v boji s krajně pravicovou stranou Lega v čele s Lucií Borgonzoni, v tradičně levici podporujícím regionu Emilia – Romagna. Tyto volby ji dostaly na post viceprezidentky zmíněného regionu. Její agenda v rámci funkce zahrnuje sociální politiku, zelenou transformaci a evropské i mezinárodní vztahy.
Konkretizujme si alespoň zhruba její politické cíle… Schlein dlouhodobě prosazuje zavedení minimální mzdy, kritizuje neplnohodnotné úvazky a podporuje odbory. Také hájí veřejné školství, coby prvotní nástroj sociální emancipace a striktně se staví proti veškerým plánům a snahám na privatizaci zdravotnictví. V migrační politice je ostře proti stávajícímu systému Frontex, který je čistě obranný a nahradit jej něčím podobným, jako byl systém Mare Nostrum, jenž byl vytvořen k ochraně životů uprchlíků ve středozemním moři a k dopadení obchodníků s lidmi a pašeráků migrantů. Zastává se LGBTQ+ komunity a chce pro ni vydobýt práva, která jinde v Evropě už dávno má. Prosazuje i Green new deal, takže představuje vše, co si lze pod pojmem progresivní levicové politiky představit.
Volby do vedení Partito Democratico jsou dvoukolové. První kolo je vnitrostranické a postupují z něj dva kandidáti, kteří získají nejvíc hlasů. V tomto případě postoupili Elly Schlein a Stefano Bonaccini, který je prezident regionu Emilia – Romagna. Druhé kolo je otevřené, tzn. volit zde může každý občan, který se ztotožňuje s ideály strany. PD je tak jedinou velkou italskou stranou, která umožňuje nečlenům volit tajemníka otevřenými primárními volbami. V tomto druhém kole Schleinová získala 54 % hlasů.
Její vítězství mnohé překvapilo. Naše Elly ale oproti Bonaccinimu prezentuje své názory nekompromisněji. Pozitivní dopady na sebe nenechaly dlouho čekat. Raketově se zvedl zájem o členství v PD. Pro její nekompromisnost ohledně sociálních věcí a jasný politický profil je velmi atraktivní, zvláště v Itálii, která má dlouhodobě vysokou nezaměstnanost, průměrný příjem se od roku 2000 dokonce snížil a potýká se s uprchlickou krizí. Současná vláda praktikuje velmi nehumánní migrační politiku, kvůli které v přístavech nesmí přijmout loď s uprchlíky. Následkem toho jsou těla utonuvších, hojně vyplavovaná mořem na pevninu (v průběhu roku se jedná o tisíce, za posledních 10 let se jedná o desetitisíce).
Jako všude, kde se objeví výrazný progresivní politik, zastávající se LGBTQ+ a prosazující zelenou politiku a humanistický přístup k imigrantům jsou zde i skeptické hlasy, obávající se ztráty konzervativnějších voličů. U nás v levicových kruzích při podávání těchto témat panuje jistá obezřetnost. Otázkou je, zda je skutečně moudré držet se v těchto tématech zpátky, nebo zareagovat na to, že dospívá nová generace voličů, kteří naopak ocení, že jejich názory mají v politice zastání a bude je to motivovat k větší politické angažovanosti.
Závěrem přeji Elly Schleinové hodně štěstí. Je to bezesporu inspirativní osobnost na evropské politické scéně. Také přeji hodně sil do boje s Fratelli d'Italia a se současnou premiérkou Giorgiou Meloniovou.