Opouštím chatku, kde na pokoji bydlím s velice milou Ukrajinkou Kaťou. Cíl je večeře v budově, které se tu říká Stodola. Dnes vyšlo krásné počasí, všechny to tedy táhne ven. Lehají si do trávy a procházejí se, někteří otužilci se koupají ve zdejším rybníčku. Ať už dělají účastníci cokoli, vše je provázeno nadšenou diskuzí. A jak by taky ne? Je tu přes 70 lidí z Česka, Slovenska, Maďarska, Ukrajiny, Běloruska, Moldavska a samozřejmě Polska. Sešli se zde aktivisté a odborníci, aby sdíleli zkušenosti a přemýšleli nad dalšími výzvami. Takhle mezi lidmi, kteří chtějí chápat a kteří chtějí vědět víc, se zdá, že jsou naše cíle na dosah ruky. Scenerie, která se tu naskýtá, je očím veřejnosti skrytá. Aktivisti, které společnost vídá ve zprávách křičící a v konfliktu s policií, tu posedávají na sluníčku v trávě, protože témata, která se snaží dostat do médií, jsou všudypřítomná a nezpochybňovaná. Odborníci, kteří tráví hodiny tím, že se snaží přesvědčit politiky k nějakým krokům, nemusí obšírně vysvětlovat, že se ta investice vyplatí a že je potřeba dělat to pořádně.

Jaká témata jsme naťukli?

Moc inspirativní byl seminář o jídle. Lektorka Olga Ignatenko nám vysvětlila, jaké jsou paradoxy výroby jídla. Například sekáme trávu, abychom ji usušili a dali kravám, které jsou zavřené v kravíně. Louku, kterou jsme posekali, musíme zalévat a hnojit. Abychom vyrobili seno, spotřebujeme spoustu energie a do výroby a z výroby jej musíme dovézt. Ekologické řešení stojí méně peněz, méně spáleného paliva a méně energie. Louku netřeba hnojit, protože se o to postarají krávy. Tak v čem je problém?

Slovenka Zuza Fialová zde má workshop, jak se vyhnout hádkám, když dojde na ožehavé téma. To je věc, se kterou se všichni potýkáme. Pomohlo mi to uvědomit si, že když už se se mnou lidé baví o tématech, která mě zajímají, chtějí vědět víc, a to, co mi říkají, jen posouvá debatu dopředu. Hodně lidí upřednostní získat informace prostřednictvím rozhovoru před médii.

Hnutí Limity jsme my pojmenovalo největší problémy, se kterými se naše organizace potýkají. Praxe nám ukázala několik paradoxů, které musíme vyvažovat. Velkou otázkou je, jak moc chcete otevřít organizaci lidem. Čím víc lidí, tím víc názorů, a je třeba, aby se organizace prezentovala jednotně. Všichni ale potřebujeme víc lidí, aby naše snažení mělo větší dopad… Také je třeba vyvážit míru vizionářství a pragmatismu, protože kompromisy jsou potřeba, ale mohou nás odvést z cesty, kterou jsme si vytyčili. Potom je důležité pečovat o duševní zdraví a pohodu, protože naše snažení je vyčerpávající a mnohdy má člověk pocit, jako když hrách na stěnu hází.

Uvedení některých věcí do praxe nám ukázala politička Jana Drápalová, které se podařilo uskutečnit v Brně v Novém Lískovci úžasné projekty. Také je starostkou už zhruba 20 let. Park s jezírkem na dešťovou vodu, kde je bohatá biodiverzita. Zelené stěny a střechy… Rekonstrukce bytových domů, které nespočívají jen v obložení polystyrénem. Všechno ukazuje, že to jde, když se chce. Na fotkách nejsou zachycené roky vyjednávání a šetření peněz na to, aby takové projekty bylo možné uskutečnit.

Dalo by se napsat o mnoho víc, ale věřím, že tato ochutnávka bude stačit. Příště se přihlaste na BarCamp sami!

Zdraví Bětka Bláhová :)