Mnohem více informací lze nalézt v maturitních playlistech na YouTube kanále „DeváťákCZ“.

Jako každý rok, i letos Cermat připravil pro maturanty společné testy. Zda je zvolená forma vhodná, přemýšlejme jindy. Letošní termín se neúprosně blíží, pojďme se tedy raději podívat na to, co nás u testů čeká. Čeština se bude psát ve středu 3. 5. od 8:00.

Obecná pravidla jsou známá a ve škole se neustále dokola opakují. Co však z mé zkušenosti většině maturantů chybí, je informace, s jakými tématy se v didakťáku setkají. Přitom existuje šikovný dokument, který Cermat vydává. Ten zahrnuje veškeré požadované znalosti i dovednosti. Jmenuje se „katalog požadavků“, od roku 2018 je neměnný a lze jej jednoduše nalézt na webu této společnosti. Zde se nachází i 9 kruciálních obsahů, z nichž autoři testů přesně vycházejí. Otázky se podle nich tvoří každý rok, zjednodušeně řečeno tedy každý rok očekáváme podobný test. Pokud si důkladně projdeme všechna témata, nemůže nás nic překvapit.

1) Ovládá pravidla českého pravopisu

Cermat více tuto kategorii nerozebírá. Doporučuji zopakovat i / y – pokud se nejedná o koncovku, řešíme měkké a tvrdé souhlásky, u obojetných vyjmenovaná slova. Pokud se jedná o koncovku, využijeme vzory podstatných a přídavných jmen. U sloves v přítomném čase vždy píšeme v koncovce měkké, u minulého času nám poslouží shoda podmětu s přísudkem.
Další kategorií jsou mě / mně (pozor na zájmeno „já“ – 2. a 4. vs. 3. a 6. pád, u ostatních slov nahradíme „e“ jinou samohláskou – z temně uděláme temný, z střídmě střídmý a hle, je vyhráno. Existuje i hromada komplikovanějších výrazů, které se špatně odvozují. Proto si zapamatujeme pomocnou větu „Pomni, abys nezapomněl, vzpomněl si a připomněl domněnku o pomněnce“ – ve všech těchto slovech píšeme m n e). Pak pě / pje – vždy píšeme „pě“, dále bě / bje a vě / vje – pokud hláskami „je“ začíná kořen slova, jako je tomu u slov „objet, objem, objezd“, napíšeme „je“, jinak vždy „ě“ (oběd, oběť).
Velká a malá písmena – u měst a částí měst (sídel) píšeme velkým vše kromě předložek (Nové Město na Moravě – zdravím starostu), u ostatních názvů je velkým vždy první slovo víceslovného názvu (hospoda Velký strom). V případě, že víceslovný název začíná předložkou, píšeme velkým i následující slovo za touto předložkou (hotel U Modré lípy, ulice Nad Hřištěm).
Je potřeba zopakovat ú / ů. Čárku uprostřed slova píšeme u slov cizích (štrúdl, léčebná kúra), u slov složených (víceúrovňový, trojúhelník), za předponami (neúprosný), v citoslovcích (húúúú) a u slova ocún.
N / nn – bacha na zvířátka, kde píšeme vždy jedno n (jelení, sloní, vraní)!
S / z v předložce – 2. pád píšeme se z, 7. pád se s. Výjimkou je zvláštní fráze „Kdo s koho“ (jedná se o zastaralé užití 4. pádu).
S / z / vz v předponě – s píšeme ve směru dohromady (scvrknout se), shora dolů (spadnout, sjet), z povrchu pryč (sebrat, svléknout). Z v případě dokončení děje (zranit, zmoknout) či v případě změny stavu, není-li tato změna ve směru dohromady či shora dolů (zblednout, zhubnout). Vz využijeme ve směru vzhůru či v opozici vůči něčemu (vzpoura, vztek).

Typickými úlohami je pak rozhodování o správném či špatném zápisu věty a hledání chyb v delším textu.

2) Provede slovotvornou a morfologickou analýzu slovního tvaru

Toto je učivo, co jsme na základce znali jako učení o slovních druzích.
Umíme tedy určit 10 slovních druhů. Tam, kde to jde (1.-5. slovní druh) se očekává znalost mluvnických kategorií (rod, číslo, pád, vzor – a u sloves osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid).
Vyžaduje se umět opravit chybný tvar slova (např. slovo „nepřející“ upravíme na „nepřejících“, pokud jich máme ve větě víc atp.).
Dále je potřeba umět rozlišit tvorbu slova, tedy pojmy „odvozování, skládání, zkracování“. Slovo následně rozdělit na předponu, kořen, příponu a koncovku. V tomto případě vždy zkoušíme najít kořen slova hledáním podobných slov.
K odvozenému slovu (kovářský) také určujeme základní slova (kovář).

3) Vystihne význam pojmenování

Zde jde o jazykový cit. Umět nahradit v textu vhodná a nevhodná slova. Např. pokud uvidíme větu „Byl arogantní a choval se suterénně“, měli bychom chápat jistou chybu mluvčího a opravit větu na „Byl arogantní a choval se suverénně“. Ohledně vhodnosti slov je také potřeba chápat různá patra jazyka a odlišovat výrazy vhodné či nevhodné pro určitou příležitost. Např. oslovení úředníka „čus“ nahradíme vhodnější klišovitou frází „Vážená paní / Vážený pane“. Stejně tak nadpis novinového článku „Kalousek je ču*ák“ asi nebude ideálním, neboť v novinách nepíšeme vulgarity. Namístě by bylo spíše „Kalousek je asociální“ apod.
Umíme také najít synonyma a antonyma. Hoch může být také chlapec, příp. šohaj či galán, zabrousíme-li do nářečí. Synonyma a antonyma musíme rozeznat i v hledisku jejich vhodnosti v daném textu. Takový kohoutek s teplou vodou může mít synonymum „vodovodní baterie“. Takové synonymum lze užít pouze v určitém kontextu („Vyměnil v koupelně kohoutky / baterii.“), naopak v jiném kontextu moc vhodně působit nebude („Přečetl jsem dětem pohádku o vodovodní baterii a slepičce.“). Totéž je potřeba u antonym. Třeba u antonyma „přijít / odejít“ nebude asi tato náhrada možná ve větě „Konečně na to přišel!“ V tomto případě věta „Konečně na to odešel!“ skutečně neznamená opak.
Poslední potřebnou dovedností je schopnost rozeznat obrazná pojmenování, tedy iniciativu autora jazyk ozvláštnit. Obrazným pojmenováním může být třeba věta „Okolní hory tuto krásu každý večer sledují.“ Hory nemají oči, tedy alespoň doufám, protože pak bych se na večerních procházkách asi začal bát. Stejně tak invence novinového komentátora spočívající v pojmenování „Vláda derniéra Petra Fialy“ má být obraznou nadsázkou v tom, že premiér vede ministry k hořkému konci. Určitě nemá nic fakticky společného s divadelními premiérami a derniérami.

4) Provede syntaktickou analýzu věty jednoduché a souvětí

Jedná se především o větné členy. Zde pozor na oblíbené určování podmětů a přísudků – pravidelně se v testech objevují varianty několikanásobné (máme ještě holý a rozvitý) a u přísudku jmenný se sponou (opakem je slovesný). To určitě doporučuji prostudovat. Nebál bych, pokud bych nepochopil podmět všeobecný, je to sice nepříjemné učivo, ale v testech se po mnoho let neobjevilo.
U ostatních větných členů je namístě zopakovat přívlastek, předmět a příslovečné určení. Doplňkem bych se nezabýval a naleznete-li jej jako možnou variantu odpovědi, skoro bych i garantoval, že bude špatně.
Jak ale na větné členy? Doporučuji následující postup: určíme podmět s přísudkem. Slova, co se vážou na podstatná jména, jsou přívlastky. U slov navázaných na sloveso rozhodujeme mezi předmětem a příslovečným určením. Dává-li nám smysl, že by se mohlo jednat o příslovečné určení, určíme slovo právě jako příslovečné určení. Předměty označíme až na závěr, kdy jsme vyloučili předchozí možnosti.
Je také zásadní projít si druhy vedlejších vět (mimo přísudkové a doplňkové, ty ignorujme), následně poměry – těch máme šest.
Zbylé znalosti této kategorie vycházejí ze schopnosti poznat, že je ve větě něco špatně a opravit ji. Třeba věta „Zmrzlinu si dám před i po obědě!“ není správná. Nemůžeme si totiž dát zmrzlinu „před obědě“. Proto musíme využít správnou variantu „Zmrzlinu si dám před obědem i po obědě!“ Rád bych však dodal, že nedoporučuji jíst takové množství zmrzliny.

5) Prokáže porozumění celému textu i jeho částem

Zde je asi 15 požadovaných dovedností. Všechny jsou ale stejné – jde o přečtení textu a jeho pochopení. Následnou prací může být doplňování chybějících vět, odstavců, nadpisů, opravování nevhodných vět nezapadajících do textu, seřazování odstavců atp.
Zde neexistuje žádná rada než praxe. Každopádně pokud jste poctivě zvládli přečíst 20 předepsaných knih, udělali jste se svou orientací v textu maximum. Praxe lze nabrat jen tréninkem starých didakťáků a uvažováním – argumentováním nad správnými a špatnými odpověďmi. Věřím, že alespoň pár bodíků zvládne v této oblasti vyčarovat každý.

6) Rozezná základní charakter textu

Tohle je dominantně slohová kategorie.
Na začátek však musíme projít nauku o jazykových prostředcích. To je především učivo o spisovné a nespisovné češtině. Je potřeba v krátkosti proletět základy o češtině nespisovné – tedy obecné, nářečích (dialektech), slangu, argotu. Dále umět určit historismy a archaismy. Knižní výrazy (např. „vesna“ místo „jaro“ – zkrátka taková divná vzletná slova, kterými si autor textu chtěl nahonit ego).
A teď ke slohu – tato nauka vychází ze schopnosti odlišit funkční styly (prostěsdělovací – to jsou SMSky a každodenní komunikace, odborný – obsahuje termíny, administrativní – stručný a obsahuje klišé z komunikace s úřady, umělecký – to je těch 20 knih povinné četby, publicistický – aktuální, chytlavý, noviny. Pozor na populárně naučný!). Stejně tak umět odlišit slohové postupy (informační – nemá nic víc, vyprávěcí – má děj, popisný – má strukturu, úvahový – obsahuje názor, výkladový – obsahuje souvislosti mezi fakty).
Měli bychom umět také určovat poměrně velké množství účelů textů od úředního dopisu přes výklad z učebnice po popis pracovního postupu. Je jich možná padesát a Cermat ani neudává jejich požadovaný výčet (něco se dá najít v katalogu požadavků pro deváťáky a jejich přijímačky). Zde několik oblíbených chytáků – anekdota je vtip, inzerát nabízí či poptává, charakteristika je popis osoby. Oblíbeným chytákem je i rozdíl mezi zprávou (informuje, co se stalo) a oznámením (informací, co se teprve bude dít v následujících dnech).

7) Analyzuje výstavbu výpovědi a textu

Tato kategorie je velmi podobná s kategorií 5, proto jsem ji shrnul již výše v povídání o ní.
Snad je jeden dodatek – rádi se ptají na „význam, účel textu“ – ten se vyskytuje průběžně v celém textu, je tedy potřeba z odpovědí vybrat to téma, o kterém se nemluví pouze v jednom odstavci, ale na začátku, uprostřed i na konci.
Ještě dvě oblíbené věci – často se vyskytuje úkol nalézt domněnku autora, ta je v textu vždy uvedena slovem „možná, nejspíš, asi, myslíme si…“. Stejně tak určit, kde se autor obrací na čtenáře. To je třeba ve větě „Přijďte si to taky zkusit!“ nebo „Asi jste nečekali, že…“.

8) Orientuje se ve vývoji české a světové literatury

Uf, co k tomu dodat. Snad dvě nejdůležitější věci.
Za prvé, Cermat má v katalogu požadavků seznam všech vyžadovaných směrů a autorů. Je jich přinejmenším stovka, takže to určitě není věc, která se dá naučit za několik dní. Na druhou stranu, pokud jste 4 roky studovali český jazyk na střední škole, pravděpodobně máte dobré základy. Tento seznam tedy můžete využít při opakování, pokud už něco víte.
A druhý tip – pokud se ztrácíte v obdobích, až do počátku 20. století lze vidět určitý vliv, že se autoři nového proudu vždy maximálním možným způsobem snažili odlišit od proudu minulého. Proto je to jako na houpačce – každý lichý proud se věnuje lidským, reálným potřebám, každý sudý je naopak zaměřen na tajemno, nadpřirozeno, Boha.
Takto jsou spjaty antika – renesance a humanismus – klasicismus a osvícenství – realismus.
Na druhé straně stojí středověk – baroko – romantismus.

9) Aplikuje základní znalosti literární teorie na konkrétní text

Tohle je kategorie čistě literární. Obsahuje velké množství pojmů, v nichž se studenti ztrácejí, přitom lze dle mého názoru většinu pojmů definovat velmi jednoduše. Některé největší klasiky přiblížím.
Próza je psaná ve větách, poezie ve verších. Lyrika se věnuje pocitům, epika obsahuje děj (většina textů je kombinací, zkuste vždy vycítit, co převažuje). Drama = divadlo, obsahuje promluvy postav.
Vypravěč může být součástí postav i stát mimo ně (ich / er forma).
Přímá řeč je v uvozovkách, nepřímá řeč je opisem „řekl, že…“.
Dialog = povídání 2 a více postav, monolog = jedna postava se zakecala sama se sebou.
Chronologický postup – jdeme od začátku do konce, retrospektivní postup – skáčeme v ději zpět, jako bychom na něco zapomněli, vracíme se.
Tropy a figury jsou vychytávky autora zvlášť v poezii, kterými text ozvláštňuje a vyzývá čtenáře k přemýšlení. Je jich asi dvacet, seznam je opět v katalogu požadavků a je potřeba je projít.
Vázaný verš je ten, který se rýmuje, verše obsahují stejný počet slabik a mají rytmus. Docela v pohodě by se dal rapovat, zatímco verš volný rapovat nejde, za to by nás Eminem asi bez váhání zastřelil.
U rýmového schématu odlišujeme rým sdružený (AABB – skákal pes), střídavý (ABAB – narodil se Kristus pán), obkročný (ABBA – rýmuje se první a čtvrtý verš), přerývaný (ABCB – kočka leze dírou).

Tak to by bylo k maturitním testům vše. Přeji Vám hodně úspěchů a nezapomeňte, pokud chcete procvičovat víc, máte k dispozici videa na YouTube kanále DeváťákCZ!