Radikalismus, radikální, radikál... Slova, o jejichž významu máme většinou jen mlhavé ponětí. A přestože nedokážeme přesně popsat, co znamenají, víme s určitostí, že na radikály je třeba dávat si pozor. Negativní konotace, které je zahalují, nemusí být vždy úplně na místě.

Základ těchto slov je latinské slovo radix = kořen. Dočteme-li se tedy, že návrh daňové reformy je radikální, znamená to, že od základu (od kořene) mění dosavadní daňový systém. Radikál je člověk, který je s něčím nespokojen a proto usiluje o změnu, nový přístup, překopání systému.

Od 20. let 20. století je radikalismus často zaměňován s extremismem. Extremismus popisuje ale ideologii či názory, které jdou mimo hlavní (střední) proud a které jsou v rozporu s morálními, právními či jinými hodnotami, které většinová společnost uznává. Radikál tedy nutně nemusí být extremista a extremista vůbec nemusí být radikál. S oběma výrazy se nejčastěji setkáme na politické scéně. V kontextu událostí 20. století, kdy řada radikálních kroků byla provedena bez posvěcení veřejnosti, se nemůžeme divit, že je česká společnost k velkým změnám skeptická. V důsledku toho se ale z radikalismu stala nadávka, kterou napadáte důvěryhodnost politického rivala. Mnohdy je za radikála označen člověk, který nic radikálního neprosazuje. Například progresivní daň, nebo regulace nájemného není žádné sci-fi, rozhodně ne ve srovnání se zbytkem Evropy.

Co tedy od politiků vlastně chceme? O čem a na co by měla být politika? Pouhé udržování statu quo, nebo posouvání se dopředu? Každá doba přece přináší nové výzvy, na které je třeba reagovat, a měnit systém podle potřeby. Podle čeho se rozhodujeme ve volbách? Máme tady už jakýsi evergreen volení menšího zla. Ale vážně bychom nenašli politika, s jehož vizí je možné se ztotožnit?

Je přirozené bát se změny. Teď to nějak funguje, nechceme se učit fungovat jinak... U věcí, se kterými máme zkušenost všichni (školství, zdravotnictví, doprava) pro nás není takový problém najít shodu. Někde prostě je zapotřebí radikálních změn. Problémy, jako klimatická krize nebo umělá inteligence nás budou nutit k radikálním řešením. Změnám se nevyhneme. Teď záleží víc než kdy jindy, koho zvolíme. Ne všechno, co se za radikální označuje, je skutečně radikální. Občas je radikálních změn prostě zapotřebí. To mějme na paměti.

Alžběta Bláhová, violistka a aktivistka