V rozhovoru pro Studentské listy usměvavá politička mluví se svérázným vyjadřováním o tom, proč není její domovská ČSSD přitažlivější pro mladé lidi, o tom, jestli má sociální demokracie v dnešní době své místo, nebo o tom, co pro ni znamená mládežnická politika.
Zdroj: STUDENTSKÉ LISTY. Link na původní článek ZDE.
Když se zeptám svých přátel, kteří jsou tak či onak levicově orientovaní, tak ti umírněnější mi většinou řeknou, že plánují příště volit koalici Pirátů a STAN, ti radikálnější plánují volbu některého z nových levicových hnutí, jako jsou Budoucnost nebo Levice, ale o volbě ČSSD nikdy nikoho uvažovat neslyším. Samozřejmě nejde o moje přátele, ČSSD není mezi mladými příliš oblíbená ani podle řady průzkumů. Čím to podle vás je?
V souvislosti s tím, že jsem politolog, tak sleduji i data ohledně voličské podpory sociální demokracie, a vzhledem k tomu, že ještě nejsem úplně nejstarší, mě také zajímají mladí lidé. Faktem je, že sociální demokracie se v některých průzkumech podpory u mladých umisťuje až za komunistickou stranou. Samozřejmě ti, co volí komunisty, jsou už trochu jiný, radikálnější, typ voličů v tom slova smyslu, že hlas pro KSČM je především protestní.
Důvodů, proč mladí lidé nevolí sociální demokracii, může být celá řada. Myslím si, že velkou roli v tom hraje personální nabídka, kterou ČSSD v současné době má. Já se zaměřuji i na politickou komunikaci a proto vím, že i když můžete nabízet sebelepší program a vize, tak pokud je nositel onoho sdělení člověk, kterému je čtyřicet, padesát a víc a je v podstatě zajištěný, tak mu nemusíte věřit, že ví, o čem mluví, a že zažívá to, co zažívají mladí lidé. Chápu, že v tom může být problém. Pokud to bude chtít sociální demokracie s oslovováním mladých lidí myslet vážně, a za mě si myslím, že by měla, měla by v tomto dohnat zpoždění a mladým lidem dát prostor jak v rámci našich špiček, celostátního vedení, tak níž, na jednotlivých regionálních strukturách. Nemusí to být jenom členové ČSSD, ale i nestraníci. Strana by se zkrátka měla mnohem více otevřít lidem a tím pádem samozřejmě i mladým lidem.
Dalším problémem je, že sociální demokracie patří mezi tradiční strany. Už sama slova tradiční strana mají v české společnosti negativní náboj. Pro mě osobně tedy tradiční strana znamená určitou míru stability a jistoty. Vím, že když zvolím nějakou stranu, tak nebude za půl roku hlasovat pro nějakou šílenost, jako je referendum o vystoupení z Evropské unie. Pro mladé lidi tradiční strany ovšem nejsou do značné míry sexy. Tím, že se ČSSD střídala ve vládě už od počátků 90. let, za sebou táhne určitou kouli v podobě různých skandálů či v podobě například opoziční smlouvy, která prostředí české politiky otrávila. Samozřejmě nám neprospívá ani vláda s hnutím ANO. O příčinách nepopularity sociální demokracie mezi mladými by se dalo debatovat hodiny. Myslím si, že si ale současné vedení ČSSD tyto problémy uvědomuje. Sociální demokracii pravděpodobně v dubnu čeká sjezd a já doufám, že se zde podaří protlačit nové tváře. Ostatně členové aktuálního vedení ČSSD Tomáš Petříček a Jana Maláčová (ministr zahraničí a ministryně práce a sociálních věcí, pozn. red.) jsou také mladí a nepatří do starého železa. I tak si ale myslím, že co se týče věku, by měla jít sociální demokracie ještě o laťku níž.
Říkám si, jestli nemůže být příčinou celková politika a program ČSSD. To, že je ve vládě s miliardářem Andrejem Babišem, odmítavý postoj k přijímání uprchlíků, vlažný přístup k manželství stejnopohlavních párů nebo rovnosti pohlaví, nepřílišný důraz na ekologická témata… Nejsou tohle věci, který by mladý levicový volič od politické strany vyžadoval?
Trochu si to rozeberme. Co se týče manželství stejnopohlavních párů, tak si nemyslím, že by zde byl náš postoj vlažný. S migrační politikou to také není úplně černobílé. Dánská sociální demokracie v roce 2019 vyhrála volby díky tomu, že upravila svoji imigrační politiku. Její postoj k migraci do Dánska je teď značně tvrdší. Potom si jistě můžete říkat, jaký je tedy rozdíl mezi sociálními demokraty a nějakými hnědými šílenci typu okamurovců či různých skrytých fašistů. Rozdíl je v tom, že sociální demokracie se na problém migrace nedívá optikou kulturních válek, ale spíš optikou socioekonomickou. Vycházejí určité studie, které tvrdí, že velice liberální promigrační politika je v nesouladu se silným sociálním státem. Konkrétně ve zmíněném Dánsku vypočítali, že migrace zde stojí zhruba 30 miliard dánských korun ročně, což je obrovská zátěž pro veřejný rozpočet. V žádném případě neříkám ne migraci, ale jak jsem říkala, to téma není černobílé.
Ale v souvislosti s tímhle je v sociální demokracii jeden problém. Já osobně patřím uvnitř strany do liberálního křídla, co se týká postmateriálních hodnot jako LGBT nebo environmentální politika. Na druhou stranu respektuji, že v sociální demokracii jsou lidé, většinou staršího věku, ale nemusí to tak být, kteří zastávají konzervativnější postoje. Nemyslím si, že cílem by mělo být konzervativce od nás vyštvat a nechat je jiným politickým stranám, protože potom půjdou k SPD nebo ke komunistům a asi opravdu nechceme těmto stranám pomáhat a posilovat je. Sociální demokracie má tady jeden velký a nelehký úkol, a to vyvažovat. Já bych si nicméně moc přála, aby ČSSD šla směrem západních sociálních demokracií Německa nebo Skandinávie.
Pokud chce sociální demokracie být znovu atraktivní pro voliče, i pro ty mladé, tak musí ukázat odvahu. Nikdo, ani mladý, ani starý volič, ani s vysokoškolským, ani se základním vzděláním nebude volit stranu, která má naděláno v kalhotách, a která se nedokáže postavit ani sama za sebe, natož za jeho zájmy. Tím chci v souvislosti s tím sama za sebe říct, že problémem je působení v koalici s Andrejem Babišem, kdy si Babiš do sociální demokracie každou chvíli kopne, z druhé strany jí dá ještě pohlavek Miloš Zeman a ona si to nechá líbit. To mě jako sociální demokratku štve a také by se to mělo změnit. ČSSD musí být odvážná jak co se týká politické nabídky, tak co se týká osobností, které pustí do politického boje s oponenty.
„Odmítat klimatické změny, to je jako kdybych tady seděla, najednou začala támhle hořet trouba, já bych na ni koukala a říkala si: Nic se neděje.“
Zmínila jste, že v ČSSD by měla být vyváženost názorů. Není to ale tak, že si ČSSD musí vybrat, jestli chce být „západní” sociální demokracií typu německé SPD, pro kterou jsou důraz na rovnost a ekologickou politiku hlavními tématy, nebo „východní” typu slovenského SMERu, která kombinuje sociální benefity a konzervativní přístup v kulturních otázkách? Nezpůsobuje současná situace, že je strana nečitelná pro voliče a pohybuje se pak na pětiprocentní hranici?
Určitě to může k nečitelnosti přispívat. Je to další důvod, proč je na tom sociální demokracie s preferencemi tak, jak je. Z pohledu politického marketéra a politologa je základem, že volič nebude volit stranu, u které bude mít pocit, že nemá příliš odvahy a že je nečitelná. Nemyslím si, že bychom to v tomto bodě měli rozseknout a říct: „konzervativní proude, běž do háje”, ale naopak se to pokusit ještě nějak zachránit. Možností může být důkladná vnitrostranická debata. Vzít si program bod po bodu, a říct si třeba: „OK, v tomhle buďme progresivnější, žijeme v 21. století, nežijeme v době tmářství a dogmat, stejnopohlavní páry mají mít stejná práva jako páry opačného pohlaví”. Nebo například k zelené politice: klimatické změny pociťují i konzervativněji ladění lidé. Když to ukážu na triviálním příkladě, když si Jarda z Horní dolní nebude moci v létě napustit bazén, protože je sucho, tak mu zřejmě dojme, že začíná být problém.
Sociální demokracie si tedy tohle musí vyříkat a zároveň podávat ta témata naprosto jednoduše, ne komplikovaně. Pokud tohle neklapne a opravdu se to nejukáže jako neschůdná cesta, potom je samozřejmě jednou z variant, že se jedno ze křídel uvnitř ČSSD může odštěpit. Já bych ale přesto ráda šla cestou jednání a dialogu.
Sociální demokracie je ale v krizi prakticky ve všech zemích Evropy. Má v době, kdy se politika a veřejný prostor stále více stává jakousi válkou mezi konzervativci a progresivisty, sociálně demokratická politika vůbec prostor?
Nemyslím si, že ve většině zemí Evropy je sociální demokracie v krizi, zmiňovala jsem úspěch dánských sociálních demokratů, jde ale taky o úspěšné sociální demokracie v Portugalsku nebo ve Španělsku…
Tak to jsou tři země, ale pak tu máme předloňskou bezprecedentní volební porážku britských labouristů, neúspěch socialistů ve Francii, v problémech jsou sociální demokracie taky prakticky všude ve střední a východní Evropě.
Dobře, ale každopádně tomu tak není úplně všude. Ten recept zároveň není jednotný. Každá z těch politických stran si musela v dané zemi najít nějakou cestu. Co se týče střetu konzervativců a progresivistů: sociální demokracie bude prohrávat vždy, když naskočí na linku kulturních válek. Musíme se vrátit k jádru problému. Ty boje se odehrávají v kulturní rovině a já v nich vidím, aniž bych chtěla být konspirátor, zakrývací manévr pro pravé problémy. Ty totiž nesouvisí s kulturní globalizací, ale s tou ekonomickou. Pokud vám klesá životní úroveň, respektive neroste tolik, jak vám slibovali, viz ty krásné sliby z 90. let, že za deset let budeme jako v Německu, pokud děláte to, co máte, chodíte do práce, platíte daně a veškeré odvody a stále to není dost, tak potom hledáte viníky. Mnohem jednodušší je pak najít viníka, který je identifikovatelný podle barvy plety či podle náboženství. A pak tu máme strany, které záměrně tuhle kulturní rovinu střetu přiživují. Pokud na toto sociální demokracie naskočí, a ČSSD na to občas naskakuje, tak prohraje. Protože my jsme nikdy nemohli být silní a nikdy nebudeme silní v tomto kulturním problému. Vždy jsme byli silní, když se řešila ekonomická a sociální témata. A pokud vyřešíme to jádro, ony ekonomicko-sociální problémy, tak se v důsledku vyhneme i těm kulturním konfliktům.
Jinak mě osobně tyto kulturní střety strašně unavují. Ať když si pročítám komentáře na sociálních sítích, nebo když teď během pandemie vidíme ty protestující šílence s těmi židovskými hvězdami. A na tom všech se navíc přiživují uskupení typu SPD.
„Beru to tak, že jsem členkou nejstarší politické strany u nás, jejíž hodnoty přežily nacisty i bolševiky, a zkrátka mi vadí, že si z nás dělá rohožku taková osůbka, jako je Andrej Babiš.“
Letos na podzim se budou konat volby do Poslanecké sněmovny. Šanci na vítězství mají hnutí ANO, opoziční bloky ODS, KDU-ČSL a TOP 09 nebo Pirátů a STAN. ČSSD se pohybuje kolem pětiprocentní hranice. V poslední době se však čím dál více mluví o možné spolupráci sociální demokracie se Zelenými. Jak se na tuto možnost díváte vy?
Jsem z toho nadšená. Osobně tomu s přáteli z ČSSD, Mladých sociálních demokratů a Zelených přezdíváme „melounová koalice”. Znám lidi z levicovějšího křídla Strany zelených, což jsou úžasní lidé, jsou progresivní, mají energii a vůli něco dělat a ví, že jakákoliv zelená politika musí být ze své podstaty i politikou sociální. Doufám, že se tohle přetaví i do sociální demokracie a že si i ČSSD uvědomí symbiózu mezi zelenou a sociální politikou, bez které se nelze obejít. Pokud nabídne sociální demokracie vhodný sociální program a Zelení k tomu přidají program zelené politiky, vidím zde mnohé benefity. Navíc to vidíme i na datech. Samozřejmě prosté sečtení preferencí stran nikdy nefunguje, ale voliči sociální demokracie se ukazují jako ti, kteří na zelenou politiku čím dál více slyší. Protože si lidé, jak jsem ukazovala na příkladu Jardy z Horní dolní, uvědomují, že se něco děje a mění a je třeba na to reagovat.
Odmítat klimatické změny, to je jako kdybych tady seděla, najednou začala támhle hořet trouba, já bych na ni koukala a říkala si: „Nic se neděje, já tady budu sedět, protože mám právo tady sedět”. Myslím navíc, že si tohle uvědomují už i členové sociální demokracie. Takže věřím, že to klapne. Na druhou stranu zdůrazňuji, že by nešlo o volební koalici, ač se tak někdy při pohledu do médií zdá, šlo by spíše o volební spolupráci. A zároveň by nešlo jenom o Zelené. ČSSD už nemá třicetiprocentní preference, není to ona velká strana, což je i pro členskou základnu těžké uvědomit si to. Teď je nicméně potřeba se otevřít, i třeba novým hnutím jako jsou Budoucnost a Idealisté. Je třeba smazat spory, které zde byly, dohodnout se na personáliích a udělat širokou koalici za sociální stát. Protože sociální stát není samozřejmost. Opět se tu vynořují debaty o zdravotních poplatcích nebo o školném, což je další příklad, kde se může sociální demokracie ukázat jako ona varianta pro mladé lidi. Když to vezmu podle sebe, tak já, kdybych měla jako dcera matky samoživitelky platit školné, bych teď v žádném případě nestudovala doktorát, nešla bych zřejmě ani na bakaláře a šla bych pracovat do fabriky, protože bych se bála se zadlužit. Protože potom by přišla ještě hypotéka a zbláznila bych se z toho.
Vy sama jste na sociálních sítích a ve svých komentářích pro média často kritická vůči Andreji Babišovi, označujete ho například za „privatizátora státu”. Není to zvláštní, když jste členka strany, která je s Andrejem Babišem už několik let ve vládě?
Není to zvláštní, jako členka demokratické stran mohu svobodně vyjadřovat svoje názory. Nikdo z vedení ČSSD nám neříká: „Ty ty ty, ty jsi napsala něco škaredého na Andreje Babiše”. Beru to tak, že jsem členkou nejstarší politické strany u nás, jejíž hodnoty přežily nacisty i bolševiky, a zkrátka mi vadí, že si z nás dělá rohožku taková osůbka, jako je Andrej Babiš. Kritická k němu tedy jsem a taky budu. Zároveň to nechci vést po osobní rovině. Mě Andrej Babiš jako osoba vůbec nezajímá, zajímá mě to, co dělá s tímhle státem.
Zároveň si uvědomuji, že budoucnost sociální demokracie nestojí a nepadá s Andrejem Babišem, proto nevidím důvod, proč na vymezení se proti němu postavit naši politiku. Lidi zajímá, co jim nabídneme a jak se vůči hnutí ANO vymezíme programově. Jsem samozřejmě taky jenom člověk a občas mi něco ujede a něco o něm napíšu, ale někdy je to mediálně zveličené. Pamatuji si, jak před předloňskými volbami do Evropského parlamentu vyšel v deníku Blesk článek o volební kandidátce ČSSD, a jediné, co je v souvislosti se mnou zajímalo, bylo, že jsem blonďatá a že nemám ráda Babiše. To jsem si říkala, OK, ale já taky nemám v hlavě jenom piliny. Ten článek asi mohl být spíš o tom, co ČSSD nabízí programově, ale chápu, co články prodává.
Souhlasíte s tím, jak říkají někteří komentáři, že se ČSSD spoluprací s Babišem zdiskreditovala, rozštěpila a on jí navíc vysál voličskou základnu?
Co se týká voličské základny, tak je to pravda. Když se podíváme na data z volebních průzkumů nebo ze samotných voleb, tak zjistíme, že Andreji Babišovi se podařilo něco, co se nikdy nikomu před ním nepodařilo. A to zcela převrátit svoji voličskou základnu. Ze zklamaných pravicových voličů ODS v době, kdy byl ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky, otočil svoje zaměření na bývalé voliče sociální demokracie, zejména seniory.
Co se týče diskreditace, ČSSD má samozřejmě problém vedle takového predátora, jakým je Babiš, prodat to, co se jí povedlo. Na druhou stranu za vlády ČSSD a ANO se podařilo zvyšovat minimální mzdu, rozšířit okruh dětí, na které mohou být pobírány přídavky, zrušit karenční dobu, což jsou všechno věci, které něco znamenají. Na první pohled to může působit jako maličkosti. Ale když vezmu konkrétně karenční dobu, můžu přidat osobní příklad. Když jsem viděla moji matku, která živila mě i bratra, jak chodila do práce i ve skoro čtyřicetistupňových horečkách, protože si nemohla dovolit přijít o peníze, tak jsem si říkala, že to přece není možné, žijeme v moderní vyspělé společnosti. Teď se i díky nám mají lidé možnost v případě nemoci vyležet, což je úžasná věc.
„Vize a hodnoty sociální demokracie jsou pro mě silnější než Andrej Babiš.“
Naše úspěchy bohužel zastiňuje řada negativ, jako ono každodenní vládnutí Andreje Babiše, snaha řídit stát jako firmu, která se ukazuje jako naprosto nefunkční a pro společnost zničující. Beru to tak, že vláda s Babišem je zkušenost, pro mě osobně tedy negativní zkušenost, nicméně mě to nevede k tomu, abych z ČSSD vystoupila, protože vize a hodnoty sociální demokracie jsou pro mě silnější než Andrej Babiš. Ale samozřejmě chápu, že pro některé voliče mohl být náš vstup do vlády s Babišem obrovským zklamáním. Myslím si, že sociální demokracie by za tím měla udělat tlustou čáru a i tím, že se spojí s jinými subjekty, by mohla začít znovu.
Výše jsme se bavili o nových levicových hnutí Budoucnost, Levice a Idealisté, které loni vznikly s velkými ambicemi. Spolupráci s Budoucností jste si vyzkoušeli v senátních volbách, kdy podpořilo vaše kandidáty Michala Šmardu a Jiřího Dienstbiera. Idealisté zase založili lidé, kteří měli dříve blízko k ČSSD. Jak se na tato nová hnutí díváte vy?
Nevím, jestli zde mohu být objektivní, protože řadu lidí z oněch nově vzniklých hnutí znám, dokonce jsem byla členkou Idealistů…
Máte předpokládám na mysli diskusní spolek Idealisté…
Ano, spolek, nikoliv novou stranu, která z něj loni vznikla. Mladí sociální demokraté si s Idealisty jako spolkem v mnohém rozuměli, jezdili jsme spolu na společné akce a hodně jsme spolu zažili. Takže po osobní rovině jim fandím, ale když to vezmu strategicky, je to opět tříštění sil na levici, která je už nyní dost slabá. Já osobně razím heslo, že v jednotě je síla a spíše bych šla cestou spojování. To je samozřejmě nepříjemný proces, musíte si sednout se svými partnery a vyříkat si všechny nepříjemnosti, které se staly, protože třeba v Brně Idealisté se sociálními demokraty měli nějaké konflikty. Proto si myslím, že cestou je tohle si do značné míry vyřešit, a pokud to nepůjde, tak se rozejít. Pokud to ale jenom trochu půjde, měli bychom zkusit se spojit. Vidíme totiž, že i pravice pochopila, že cesta je ve spojování.
Když jsme u toho, Budoucnost má i vlastní mládežnickou organizaci Budoucí. Tím se dostáváme k dalšímu tématu našeho rozhovoru, vaši mládežnickou organizaci. Vnímáte ji jako nějakou konkurenci pro Mladé sociální demokraty?
Já obecně bych u mládežnických hnutí slova jako konkurence nepoužívala…
Tak může existovat mladý, levicově orientovaný, aktivní člověk, který si vybírá, do jaké mládežnické organizace vstoupí a vedle Mladých sociálních demokratů má nyní alternativy.
I tak bych to v mladém věku ještě nebrala natolik fatálně. Já upřímně příliš neznám strukturu mládežnické organizace Budoucí. Myslím si ale, že pro nás, jako Mladé sociální demokraty, je to spíš o tom, že se musíme ještě více pustit do práce, jakkoliv je to nyní ztížené covidem, a nabízet lidem to, co jsme jim nabízeli doposud, ať už vzdělávací akce se zajímavými hosty, zahraniční cesty ke spřáteleným organizacím v Evropě a tzv. summer campy. Pokud tu vznikají další mládežnické organizace, vnímám to jako pozitivum, protože pokud mladé lidi neosloví Mladí sociální demokraté, tak je osloví jiné mládežnické hnutí. V tento moment je pro mě důležité to, že mladí lidé nezůstanou sedět doma na zadku a vstoupí do aktivního politického procesu a že je budoucnost naší země zajímá. Pokud si je vychová Budoucnost, OK, pokud si je vychováme my, samozřejmě tím líp. Ale v obecné rovině, pokud to není mládežnická organizace SPD, tak si myslím, že proč ne.
Když navážu na předchozí otázku, proč by si mladý, aktivní člověk, který se považuje za levicově orientovaného, měl zvolit zrovna Mladé sociální demokraty?
Máme tradici, což možná nemusí být zrovna in, ale s ní přicházejí i určité zkušenosti v organizování akcí, seminářů a navíc máme spojení s mládežnickými organizacemi po celé Evropě. V rámci toho jsme nabízeli cesty do Skandinávie, Německa, Rakouska, Itálie, Španělska nebo Spojeného království. Já osobně jsem třeba takhle byla ve Velké Británii a zkoušela jsem si tam dělat reklamní kampaň, klepala jsem na dveře a bavila se s lidmi o politice. Zde mohou mladí nabýt zkušenosti, které pak mohou využít i u nás. Jsme parta normálních lidí, nehrajeme si na politiky. Občas někde mediálně zaznívá, že jsme líheň politiků ČSSD, což je dojem, který zřejmě vznikl tím, že bývalí premiéři Stanislav Gross a další byli v minulosti předsedy Mladých sociálních demokratů. Zkrátka jsme normální lidi, rádi si večer na akci dáme pivo a občas se ztřískáme (usmívá se), jenom se u toho primárně bavíme o politice. Jinak jsme pevně ukotvení v hodnotovém sociálnědemokratickém proudu, což nevím, jestli je tu jiný mládežnický subjekt, který to může nabídnout. Jsme krom toho nezávislí na ČSSD a dokážeme k ním být i poměrně kritičtí, podobně, jako i já jsem k ní poměrně často kritická. ČSSD je náš přirozený partner, ale některé věci si dokážeme vyříkávat i poměrně ostře a přitom pokračujeme dál ve spolupráci. Není to tak, že bychom byli líheň politiků ČSSD. Každopádně straně, která má stále vliv na reálnou politiku v zemi, nabízíme i vhled do toho, co trápí mladé lidi.
Co pro vás osobně znamená mládežnická politika? A proč je důležitá?
Pro mě byla mládežnická politika vždycky možností být hlasitý, být radikálně ostřejší a veřejně a nahlas si říkat o svá práva, když to řeknu pateticky. Důležitá pro mě je z toho důvodu, že v obzvlášť v dnešní době, kdy vidíme, jak se tu rozmáhají nejrůznější fake news, že to, co byla dříve jasná pravda ověřená vědeckým poznáním, je dnes považováno za výmysly a jak narůstá apatie vůči politice a vůči všemu, co zavání veřejnou službou, dokáže mládežnická politika mladé lidi vcucnout a nabídnout jim jak zábavní složku, což mladý člověk potřebuje, a vedle toho vhled nějakých idejí a hodnot, jež mladého člověk ukotví ve společnosti a pomohou mu v rozvoji. Proto je to důležité – čím více mladých nasáknete do mládežnické politiky a vzbudíte v nich nadšení a zájem o politiku, stát a společnost, tím více eliminujete riziko, že mladí se budou vyvíjet v nějakém radikálním hnutí nebo uskupení, jako je třeba Dělnická mládež, takoví mladí fašisté. Mladí se pak mohou rychle zradikalizovat a potom už to nezastavíte, brzo tady můžeme pak mít 30. léta, o kterých jsme si mysleli, že je už nikdy nezažijeme.
„Už v 7. třídě jsem dělala domácí úkoly na schůzích ČSSD.“
I proto jsem hrdá členka Mladých sociálních demokratů. Máme tradici a historii v hnutí, které tu bylo s lidmi v dobrých i zlých dobách. Sociální demokracie byla vždycky historicky tou odvážnou stranou, a proto nacisté a komunisté se jako prvních zbavovali sociálních demokratů. Sociální demokraté umírali v nacistických koncentrácích i v pracovních lágrech československých komunistů. Protože se nebáli, ztratili osobní svobodu a vlastní život výměnou za to, že tahle země žije ve svobodě a demokracii. Z toho musím vycházet, i když doba je, jaká je, jsme ve vládě s tím, s kým jsme, a máme pět procent preferencí. S touhle tradicí odvahy se jen tak nějaká strana nemůže pyšnit. Proto jsem pořád hrdá sociální demokratka, i když časy tomu zcela nepřejí. Nakonec, mládežnickou politiku vidím jako předstupeň klasické politiky. Obojí člověka rozvíjí, i když jiným způsobem.
Vy jste, jako mladý člověk, dá se říct, úspěšná. Kandidovala jste do Poslanecké sněmovny i do Evropského parlamentu, jste místopředsedkyně jedné z největších českých mládežnických organizací a ve vedení Masarykovy demokratické akademie. Jaký je tedy pro recept pro mladého aktivního člověka na to, být úspěšný?
To jste mě potěšil, že říkáte, že jsem úspěšná, protože všechny moje kandidatury doposud dopadly neúspěchem (usmívá se). Ale k vaší odpovědi: je to zázemí. Pro mě je to nyní samozřejmě manžel, který mě podporuje, ale dříve to byli třeba kamarádi, kteří tolerovali to, že kdykoliv jsme šli do hospody a já si dala třetí pivo, tak jsme začali řešit politiku.
Velkou roli v tom hrála i rodina, moje maminka byla jednou z prvních členek sociální demokracie ve městě, ve kterém jsme žili v roce 1989. Už v 7. třídě jsem dělala domácí úkoly na schůzích ČSSD. Pamatuju si, když byl ještě Miloš Zeman předseda sociální demokracie a objížděl různé místní organizace a jak mu nalévali slivovici, což bych zdůraznila, ne becherovku (usmívá se). Kdybych neměla politicky aktivní maminku a kdyby mě nepodporovali kamarádi, manžel, kolegové a také učitelé na vysoké škole, tak bych to sama nezvládla. I proto jsem sociální demokratka, protože každý člověk tohle nemá. My jsme to jako rodina měli složité ekonomicky, byli jsme poměrně chudí, ale máma mi vždycky říkala, že se to změní, nasměrovala mě k tomu, abych vystudovala vysokou školu, vštípila mi, že můžu změnit věci kolem sebe, že nesmím jenom sedět v koutě.
Spoustu mladých lidí ale tohle nemá. Ať už je to finanční problém, nebo sociální kapitál, který daná rodina nemá. Stát by měl v tomhle mladým lidem nějak pomoct, aby měli šanci zazářit. I když neříkám, že já zářím, nechci, aby to znělo narcisticky jako u Klause (usmívá se). Nicméně si uvědomuji, že nejde jenom o osobní ambice, ale i o rodinné prostředí, na které já jsem měla štěstí. Navíc to, že jsem měla možnost vystudovat zadarmo, považuji za obrovský dluh vůči státu, který bych ráda veřejným angažmá splatila.
Vy se zaměřuje i na oblast školství. Výše jsme se bavili o angažování mladých lidí, já bych se chtěl zeptat, jestli si nemyslíte, že současné nastavení školského systému mladým aktivním lidem spíše hází klacky pod nohy. Jako by škola chtěla mít jakýsi monopol na vzdělání a na neformální vzdělávání se často pohlížela skrze prsty.
Sice nejsem expert na školství, ale tím, že učím na vysoké škole, mám do vzdělávacího systému jistý vhled. Na vysoké škole tedy nemůžu soudit, protože zde se to liší katedra od katedry, pedagog od pedagoga. Jako problém vnímám to, že máme oddělené formální vzdělávání a potom úžasné instituce, jako jsou knihovny, které jsou od něj odstřižené. Pořád tu panuje předsudek, že knihovna je místo, kam si jdu maximálně půjčit knížku. Ale knihovníci jsou v dnešní době tolik nabušení lidé, kteří dělají spoustu akcí pro mladé lidi. Když se jich zeptáte, tak by rádi dělali mnohem více vzdělávacích programů pro mladé, aby v knihovnách mohli mladí lidé trávit volný čas, a ty programy by byly součástí formálních školních osnov. Pořád je tu ale bariéra.
Nevím, v čem je konkrétně problém, do toho příliš nevidím. Všude ve světě platí, že knihovny se modernizují, jsou to centra vzdělávacích a volnočasových aktivit. Jsou to místa, která dokáží lidi připravit na výzvy budoucnosti. Proto bychom měli tu bariéru prolomit. Moc se mi líbí iniciativa Za knihovny, protože knihovny jsou jedno z posledních nekomerčních míst. V knihovně vás přivítají, i když nemáte v kapse nic a nedívají se na vás skrze prsty. A nemusíte být jenom mladý člověk, knihovny sehrály úžasnou roli, když učily naše seniory používat internet. Co se týče základních a středních škol, samozřejmě, pokud máte nastavené vzdělávání tak, že se máte biflovat data, tak vám to v dnešní době tolik nedá.
Daniela Ostrá je politoložka a politička. Působí jako místopředsedkyně Mladých sociálních demokratů a zároveň je členkou ČSSD, za níž v minulosti neúspěšně kandidovala do Poslanecké sněmovny i do Evropského parlamentu. Působí také v představenstvu Masarykovy demokratické akademie. Jako interní doktorandka na Univerzitě Palackého v Olomouci se pak zaměřuje na domácí i evropskou politiku a politický marketing. Příležitostně komentuje aktuální dění v Deníku Referendum.