XX. sjezd udal Mladým sociálním demokratům odvážný směr.

Pokud dnes dochází k vzestupu krajně pravicových sil, ukazuje to na jediné – liberální demokracie přestala fungovat.

Pravice nechala volný trh sebrat lidem veškeré jistoty. Bez ohledu na to, zda se ekonomice daří nebo ne, miliardáři bohatnou a studenti, pracující a senioři se nemají o nic lépe. Neoliberální kapitalismus rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými tak široce, že vyprazdňuje demokracii. Ostatně jakou máme demokracii, když o výsledku voleb rozhoduje výše kapitálu napumpovaná do mediálních agentur?

Liberálové si erozi demokracie nedokáží přiznat. Místo aby řešili, jak brutální nespravedlnosti dnešní systém vytváří, lakují ho na duhovo a stáčejí debatu k zástupným problémům. Nasazují na hlavu krvelačné bestie masku lidských práv a prezentují to jako řešení. Kdo si pak dovoluje konfrontovat mainstream s jeho rozpory, nebo dokonce poukazovat na systémové nespravedlnosti, je onálepkován a zesměšňován.

Není divu, že lidé skoro až vítají krajní pravici. Dnešní soft-fašisté žádná řešení nemají. Nabízejí jen ukončení tohoto pokrytectví. Nechctějí bestii zabít, ale sejmout jí masku. Donald Trump nebo Filip Turek nepředstavují popření současného systému, nýbrž jeho vyvrcholení.

Pro sociální demokraty všech zemí je hodnotovou povinností přestat podporovat systém, který otevírá dveře fašismu. Není možné obhajovat kapitalismus jen proto, že aspoň občas někomu hodí drobek. Nejsme hnutí pro všechny menšiny, ale pro velkou většinu. Jsme pro každého člověka, co nežije z renty, ale z práce – ať už své, svých rodičů anebo svých dětí.

S vědomím toho jsme připraveni hledat spojence napříč socialistickým i sociálně demokratickým hnutím. Nelze nad partnery ohrnovat nos jen proto, že mají jiný názor na identitární témata. Mladí sociální demokraté jsou silou materiální levice. Kdokoli, kdo je připraven bojovat za práva většiny pracujících, patří do debaty. Naopak kdo útočí na obyčejného člověka, jeho cítění i jeho chyby, ocitá se s námi ve střetu. Za frustraci společnosti i všechny její projevy nemůžou pracující, ale kapitál.

Neničme masku, která systém polidšťuje. Překonejme systém!

Nezajímá nás, jak se neoliberální kapitalismus prezentuje. Za machistickým autoritářstvím konzervativců i za ublíženeckým moralizováním liberálů se schovává nespravedlnost. Osvobození každého člověka, solidarity v rámci společnosti a rovnosti mezi lidmi nedosáhneme v mezích dnešního systému.

Sociální demokracie se dnes stává radikální demokracií. Sáhnout do vlastnictví nejbohatších je jediný způsob, jak výraz vláda lidu naplnit skutečným obsahem. Bez silného přerozdělení majetků a účasti lidí i na řízení své práce zvítězí diktatura. Ať už bude diktovat přímo nebo přes majetek. S tím se nehodláme smířit. Jsme připraveni bojovat za systém umožňující seberealizaci každému stejnou měrou.

Demokracie bude sociální, nebo nebude vůbec!